Dětem jsou říkadla a básničky velmi blízké, protože dětské chápání jazyka je především zvukové a rytmické. Jsou pro dítě hrou i prostředníkem poznávání. Pomáhají rozvíjet celou osobnost dítěte, převážně dětskou řeč a výslovnost. Říkadla a básničky mají velkou výhodu, neboť se dají přednášet kdekoliv a kdykoliv. Výběr se řídí nejen věkem dětí, jejich citovou a rozumovou vyspělostí, ale také podmínkami, které určují charakter dětských zkušeností.
Propojení jazyka s dalšími oblastmi jako je hudební, pohybově – rytmická, výtvarná … podporuje upevnění vědomostí a poznatků – tzn. učení prožitkem.
Důležitá je také motivace, kterou dospělí použijí při osvojování básničky. Když dospělí dítě dostatečně nezaujmou, potom dítě učení básničky nebaví. V případě, že rodič dítě dokonce nutí, aby se v danou chvíli naučilo recitovat básničku, může tím způsobit nechuť k celkovému učení básniček. Proto se doporučuje hlavně trpělivost v předčítání básničky a tvůrčí originalita. Například provádět básničku s různými gesty, dramatizací aj.
Každé dítě se básničku učí jinak dlouho. V momentě, kdy se naučí svou první básničku, začíná to pro něj být zábava a další básničky už se učí snadno a s nadšením. Svou významnou roli zde hraje mateřská škola, protože díky ní se „dětský zásobník básniček“ velmi zvětšuje. Děti se společně s pedagogem učí říkadla, básničky nebo rozpočítávadla k různým příležitostem nebo situacím.
- často říkačku opakujte
- vyprávějte básničku jako pohádku – dítě význam snáze pochopí
- rytmizujte – vytleskáváním, hrou na „nástroje“,…
- spojte básničku s pohybem (točení, podřepy, mávání rukou, apod.)
- básničku se učte po menších částech
- k básničce s dítětem můžete také nakreslit obrázky (vyprávění podle obrázků – dějové linky)